Ideálně je srst cotonka lehká, vlající, na pohmat měkká.
Ve většině případů nedosahuje až na zem (ale výjimky potvrzují pravidlo :-)), což je z hlediska údržby určitá výhoda. Roste velmi pomalu a opravdu se nestane, že by své chlupy pejsek vláčel daleko za sebou jako vlečku. V případě, že je srst rozčesaná a není zacuchaná nebo zfilcovatělá, docela dobře funguje její tzv. samočistící schopnost. V případě, že si pejsek vymáchá v louži tlapky i břicho, nebo že na zahradě vyhrabe v mokré hlíně hlubokou propast, není třeba ihned provádět velkou údržbu ve vaně se šampónem a kondicionérem. Stačí nechat srst proschnout a následně vyčesat, cotonek bude vypadat krásně jako předtím.
A v neposlední řadě udržovaná (= vyčesaná) srst není cítit a není ani ideálním prostředím pro parazity.
Aby byl cotonek krásný, čistý, je prostě potřeba ČESAT. ALE JAK ČASTO?
Odpověď na otázku se liší v závislosti na věku pejska. Kvalita srsti se totiž během prvních dvou letech života zásadním způsobem mění, a tak je třeba tomuto faktu péči přizpůsobit:
Základním prvkem péče o srst je ČESÁNÍ
SRST ŠTĚNĚTE DO CCA 8. MĚSÍCE VĚKU
Srst je stále stejně pěkná, necuchá se, není ani moc dlouhá ...
Začínající nezkušený majitel cotonka často získá dojem, že není nutné věnovat srsti nějakou zvláštní pozornost. Buď přestane (nebo vůbec nezačne…) pejska česat, nebo občas "přejede" srst kartáčem a raduje se, jak jeho pejsek hezky vypadá. Tím si však zadělá na problém... Pejsek nemá možnost zvyknout si na česání jako na běžnou součást svého života, a tak v následujícím období, kdy se jeho srst začíná cuchat, velmi nelibě nese snahy svého páníčka o rozčesání vzniklých dredů. Z přátelského pejska se stává lítá šelma a páníček nestíhá lepit náplasti na své pokousané prsty ...
Pravidelné česání od útlého věku štěněte je důležité ještě z jednoho pohledu. Páníček postupně (bez toho, že by pejska při česání tahal) přichází na to, jak správně a hlavně EFEKTIVNĚ česat, což zúročí především v "cuchacím" období, o kterém píšu v následujícím bodě.
PŘECHODNÉ CUCHACÍ OBDOBÍ
Kolem osmého měsíce života se začíná měnit "vatičkovitá" srst štěněte na srst dospělého psa. Výměna trvá do roku a půl, někdy i trochu déle. Je to nejnáročnější období na údržbu srsti cotonka.
Původní srst se začíná uvolňovat. Pokud se pravidelně nevyčesává, začne tvořit cucky, někde až úplný filc. Snaha o rozčesání se stává krutým bojem. Pes, který není na pravidelné česání zvyklý, nechce držet a často hlasitě protestuje. Páníček je nešťastný, neví si rady. Obíhá zverimexy, nakupuje nejrůznější přípravky na rozčesávání, hledá informace na internetu a když se situace nelepší, uvažuje dokonce i o ostříhání svého cotonka…
Podstatně lépe je na tom ten, kdo svého pejska (a vlastně i sebe) včas naučil česat. Pro pejska není česání nic, čeho by se měl obávat, a páníček za tu dobu získal už takový grif, že pročesat srst svého cotonka dělá bravurně stále v kratším čase :-).
SRST DOSPĚLÉHO COTONKA
Ve dvou letech věku ( u feneček i o půl roku dříve) je srst, co do kvality, již sjednocená, na dotek se podobá lidským vlasům. Přestává se extrémě cuchat.
Ani v tomto věku a v dalších letech však nepřestává být základem dobré péče o srst cotonka právě ČESÁNÍ.
Pokud jste teprve na startovní čáře, tj. máte doma roztomilou malou bílou kuličku, čtěte dál. Především vám jsou určeny
Základní pravidla péče o srst cotonka.
Dodržováním pravidel se velmi pravděpodobně nedostanete do situace, kterou popisuji v druhém bodě, a péče o srst vašeho pejska se pro vás nestane noční můrou.
V případě, že se právě nalézáte v situaci popsané v druhém bodě, obraťte se na odborníka. Sami už nejspíš problém nevyřešíte. Odborník vašeho cotonka rozčeše a poradí vám, jak se o srst starat dále.
Při následné péči vám pak mohou být pomocníkem již zmíněná Základní pravidla péče o srst cotonka.
