Ideálně je srst cotonka lehká, vlající, na pohmat měkká.
Ve většině případů nedosahuje až na zem (ale výjimky potvrzují pravidlo :-)), což je z hlediska údržby určitá výhoda. Roste velmi pomalu a opravdu se nestane, že by své chlupy pejsek vláčel daleko za sebou jako vlečku. V případě, že je srst rozčesaná a není zacuchaná nebo zfilcovatělá, docela dobře funguje její tzv. samočistící schopnost. V případě, že si pejsek vymáchá v louži tlapky i břicho, nebo že na zahradě vyhrabe v mokré hlíně hlubokou propast, není třeba ihned provádět velkou údržbu ve vaně se šampónem a kondicionérem. Stačí nechat srst proschnout a následně vyčesat, cotonek bude vypadat krásně jako předtím.
A v neposlední řadě udržovaná (= vyčesaná) srst není cítit a není ani ideálním prostředím pro parazity.
Aby byl cotonek krásný, čistý, je prostě potřeba ČESAT. ALE JAK ČASTO?
Odpověď na otázku se liší v závislosti na věku pejska. Kvalita srsti se totiž během prvních dvou letech života zásadním způsobem mění, a tak je třeba tomuto faktu péči přizpůsobit:
Základním prvkem péče o srst je ČESÁNÍ
SRST ŠTĚNĚTE DO CCA 8. MĚSÍCE VĚKU
Srst je stále stejně pěkná, necuchá se, není ani moc dlouhá …
Začínající nezkušený majitel cotonka často získá dojem, že není nutné věnovat srsti nějakou zvláštní pozornost. Buď přestane (nebo vůbec nezačne…) pejska česat, nebo občas “přejede” srst kartáčem a raduje se, jak jeho pejsek hezky vypadá. Tím si však zadělá na problém… Pejsek nemá možnost zvyknout si na česání jako na běžnou součást svého života, a tak v následujícím období, kdy se jeho srst začíná cuchat, velmi nelibě nese snahy svého páníčka o rozčesání vzniklých dredů. Z přátelského pejska se stává lítá šelma a páníček nestíhá lepit náplasti na své pokousané prsty …
Pravidelné česání od útlého věku štěněte je důležité ještě z jednoho pohledu. Páníček postupně (bez toho, že by pejska při česání tahal) přichází na to, jak správně a hlavně EFEKTIVNĚ česat, což zúročí především v “cuchacím” období, o kterém píšu v následujícím bodě.
PŘECHODNÉ CUCHACÍ OBDOBÍ
Kolem osmého měsíce života se začíná měnit “vatičkovitá” srst štěněte na srst dospělého psa. Výměna trvá do roku a půl, někdy i trochu déle. Je to nejnáročnější období na údržbu srsti cotonka.
Původní srst se začíná uvolňovat. Pokud se pravidelně nevyčesává, začne tvořit cucky, někde až úplný filc. Snaha o rozčesání se stává krutým bojem. Pes, který není na pravidelné česání zvyklý, nechce držet a často hlasitě protestuje. Páníček je nešťastný, neví si rady. Obíhá zverimexy, nakupuje nejrůznější přípravky na rozčesávání, hledá informace na internetu a když se situace nelepší, uvažuje dokonce i o ostříhání svého cotonka…
Podstatně lépe je na tom ten, kdo svého pejska (a vlastně i sebe) včas naučil česat. Pro pejska není česání nic, čeho by se měl obávat, a páníček za tu dobu získal už takový grif, že pročesat srst svého cotonka dělá bravurně stále v kratším čase :-).
SRST DOSPĚLÉHO COTONKA
Ve dvou letech věku ( u feneček i o půl roku dříve) je srst, co do kvality, již sjednocená, na dotek se podobá lidským vlasům. Přestává se extrémě cuchat.
Ani v tomto věku a v dalších letech však nepřestává být základem dobré péče o srst cotonka právě ČESÁNÍ.
Pokud jste teprve na startovní čáře, tj. máte doma roztomilou malou bílou kuličku, čtěte dál. Především vám jsou určeny
Základní pravidla péče o srst cotonka.
Dodržováním pravidel se velmi pravděpodobně nedostanete do situace, kterou popisuji v druhém bodě, a péče o srst vašeho pejska se pro vás nestane noční můrou.
V případě, že se právě nalézáte v situaci popsané v druhém bodě, obraťte se na odborníka. Sami už nejspíš problém nevyřešíte. Odborník vašeho cotonka rozčeše a poradí vám, jak se o srst starat dále.
Při následné péči vám pak mohou být pomocníkem již zmíněná Základní pravidla péče o srst cotonka.