Deník Ombretty
6. kapitola
Stále ještě štěněcí srst
(2. září 2018)
Za čtrnáct dní oslaví Ombretta 8 měsíců.
Její srst se stále ještě necuchá …
Dokonce mě už několikrát napadlo, že třeba právě nás to “cuchací období” mine …
Pak si ale vždycky vzpomenu na tu spoustu zacuchaných cotonků v mém salonku, jejichž páníčci podobné mylné iluzi podlehli a přestali pejska česat … A tak, i když vypadá, že je to zatím zbytečné, poctivě češeme …
Téměř celé léto jsem strávila se svými pejsky Hessie a Ombrettou na chalupě.
Naše Hessie, to je prostě dáma. Tu bych možná ani česat nemusela. Sice stále běhala za míčkem, ale nezmazala se, nezacuchala …
Zato Ombretta! To je jiný kousek!
Co ta jen dokázala každý den se svým kožíškem udělat!
Vymáchat se v misce s vodou nebo v nádobě na oplachování nohou před vstupem do bazénu. Tisíckrát proběhnout s míčem po vyprahlé hlíně, naházet na sebe uschlou trávu z kompostu, případně se nejdřív vymáchat ve vodě, a pak vyhrabat na skalce úžasnou díru …
A tak jsme každý večer poctivě česaly.
Na zahradě jsem měla rozložený trimovací stůl a vždycky večer, kdy už pominula ta nejhorší vedra, jsme se pustily s Ombrettou do česání. Nikdy to netrvalo dlouho, jen pár minut – vlastně největší práce bylo dostat ze srsti tu uschlou trávu …
Srst jsem nejdřív trochu postříkala rozčesávačem.
Pak jsem celý kožíšek vykartáčovala flexikartáčem – po směru růstu srsti. Tím jsem dostala pryč z kožíšku všechno “smetí” a zároveň jsem si připravila srst na dočesání hřebenem.
Následně jsem pročesala srst pramínek po pramínku rovným kovovým hřebenem (střední hustota zubů).
Na chloupky kolem očí a na fousky funguje nejlépe malý hřebínek s perleťovou rukojetí (většina zmiňovaných nástrojů je zobrazena v kapitole Začínáme si zvykat na česání).
